Džabal Šams
Džabal Šams a procházka po balkónové stezce
Nejvyšší hora Ománu spadá do kaňonu hlubokého zhruba kilometr a po její stěně vede stezka po římsách až k opuštěné vesnici.
Check dates and availability ↗Džabal Achdar a Džabal Šams – srovnání
| Džabal Achdar (náhorní plošina Sajk) | Jebel Shams | |
|---|---|---|
| Přibližná vzdálenost od Maskatu | Asi 150 km | Asi 240 km |
| Kam návštěvníci skutečně zavítají | Náhorní plošina Saiq, kolem 2 000 m n. m. | Okraj kaňonu, kolem 1 900–2 000 m n. m. |
| Povrch silnice | Zcela zpevněný, prudké serpentiny | Převážně zpevněný, s nezpevněným srovnaným úsekem |
| Vozidlo | Na policejní kontrole je vyžadováno vozidlo 4x4 | Žádný checkpoint; vysoká nadmořská výška důrazně doporučena |
| Signature zážitek | Terasovité vesnice, růže, faladž | Wadi Ghul / Wadi Nakhr kaňon |
| Signature túra | Třívesnická túra po terasách | Balkónová túra (W6) do As Sab |
| Obojí za jeden den z Maskatu? | Reálně ne | Reálně ne |
Nejvyšší v Ománu, s hvězdičkou
Džabal Šams je nejvyšší hora Ománu a její přesná výška je skutečně předmětem sporů. Nejčastěji uváděný údaj, připisovaný ománskému ministerstvu cestovního ruchu, je 3 009 m; Wikipedie uvádí 3 018 m; GPS měření na nejvyšším veřejně přístupném místě se pohybují kolem 3 000 m. Část zmatku pramení z toho, že hora má dva vrcholy. Severní a vyšší je vojenským prostorem s omezeným přístupem a nelze jej navštívit; jižní vrchol, přibližně 2 997 m, je ten, kam se turisté dostanou. Název znamená hora slunce, podle místního tvrzení, že zachycuje první sluneční paprsky Ománu.
Grand Canyon Arábie
To, co sem láká lidi, není vrchol, ale propast vedle něj. Wadi Ghul – vnitřní soutěska se jmenuje Wadi Nakhr – spadá z okraje skalní stěny zhruba o kilometr, což mu vysloužilo přezdívku Grand Canyon Arábie. U takového srovnání je neobvyklé, že není čistě marketingové: pád je kolmý, protější stěna je tvořena pásy vápence a dno je tak hluboko, že palmové zahrady v něm působí spíš jako textura než jako stromy. K okraji vede běžná silnice, takže výhled se objeví náhle a bez jakékoli procházky.
Balkónová stezka (W6)
Balkónová stezka, značená W6, je klasická trasa: cesta po skalní římse, která vede podél stěny kaňonu z vesnice Al Khitaym do opuštěného osídlení As Sab, zvaného také Sab Bani Khamis, jehož kamenné domy stojí u skály vedle vodního zdroje. Uváděné údaje se liší – zhruba 7 až 9 km tam a zpět a asi tři až čtyři hodiny – hlavně proto, že zdroje měří k různým koncovým bodům. Trasa je hodnocena jako snadná až středně náročná, po většinu délky vede téměř po rovině, ale je exponovaná, místy bez zábradlí a návratový úsek stoupá.
Cesta tam je jiný zážitek
Jebel Shams není jen o kus dál na stejné hoře. Přístup vede přes Nizwu směrem k Al Hamra a pak nahoru po samostatné silnici, takže celá cesta z Muscatu je spíš kolem 240 km než 150. Většina stoupání je po asfaltu, ale mezi zpevněnými úseky před náhorní plošinou leží upravený, nezpevněný úsek – cestovatelé popisují zhruba čtyři až pět kilometrů sypkého štěrku s prudkými serpentinami. Není tu žádná policejní kontrola, takže nic fyzicky nebrání pokusu s pohonem dvou kol, ale publikovaná doporučení k trase doporučují 4WD už jen kvůli dojezdu na parkoviště u výchozího bodu.
Proč se to málokdy stihne ve stejný den jako Jebel Akhdar
Na papíře by se to dalo spojit. V praxi se den rozpadne. Z Muscatu na Jebel Akhdar je to zhruba dvě až dvě a půl hodiny každým směrem, než vůbec někam vyrazíte, a Jebel Shams je další pořádný kus cesty po jiné silnici, přičemž samotná Balkónová stezka zabere tři až čtyři hodiny. Operátoři je proto prodávají jako samostatné celodenní výlety. Pokud chcete obojí, obvyklý vzorec je noc na plošině nebo v Nizvě a rozdělení obou hor do dvou dnů.
Respektujte hranu
Okraj skály nemá po většině délky žádné zábradlí, pád je kolmý a zem poblíž hrany je tvořena sypkým vápencem. Stojí za to to říct naplno, protože prostředí je tak nenuceně přístupné: můžete zaparkovat a během minuty stát u tisícimetrové propasti, bez brány, varování nebo postupného přibližování, které by vám pomohlo zkalibrovat úsudek. Doporučení britského ministerstva zahraničí pro Omán vyzývá turisty, aby zůstávali na značených stezkách, a zmiňuje úmrtí na dehydrataci a vyčerpání z horka v zemi. Vezměte si víc vody, než si myslíte, že budete potřebovat, protože na trase W6 nic není.